Vážení příznivci „Petrova cechu“,

vítám Vás na internetových stránkách p.s. MRS Mohelno. Najdete zde veškeré potřebné informace, týkající se života v naší místní organizaci. Jsou zde uvedeny termíny konání výborových a členských schůzí, přijímání a školení nových členů, termíny brigád, výdeje povolenek, najdete zde výši členského příspěvku, zápisné nových členů, ceny povolenek, statistiky ulovených ryb v našich revírech, můžete se zde seznámit s rybami našich vod ap. Hlavním cílem našich stránek je co největší informovanost rybářů a jejich příznivců o životě v naší organizaci, v Moravském rybářském svazu a o veškerém dění u vody a kolem ní. Budeme rádi, pokud i Vy obohatíte naše stránky zajímavou fotografií s rybářskou tématikou, pochlubíte se svým úlovkem, nebo se s ostatními podělíte o zajímavý zážitek. Své náměty můžete zasílat na emailovou adresu: rybarimohelno@seznam.cz

Petrův zdar Vám přeje předseda p.s. Mohelno

Zdeněk Vejmelka

UPOZORNĚNÍ:

Vtip na tento den

Normálně sme si byli s Karlem zaplavat a najednou koukám: dvě holinky! Lekl sem se tak, že sem málem lekl. Rychle sme to stočili dolů, ale už nás táhli ven. Někam nás vezli. V kádi nás bylo padesát, pak stopadesát. Když sme uslyšeli koledy, Karel řekl, že sme definitivně dočvachtali. Pak zmizel v poběráku. Potom vytáhli mě a hodili mě na váhu. Věděl sem, že mám tři kila, ale musel jsem nějak přibrat, protože sem měl najednou čtyři a půl. A jak tak koukám kolem, všude byla krev a šupiny a taky Karlova ploutev. "Hezčího tam nemáte, vypadá nějakej nemocnej," řekla ta velrybí sajtkára. Vím, že nejsem žádnej DiCaprio, ale stejně mně to hejblo žlučí. Navíc sem byl vždycky zdravej jako ryba! Začal sem se mrskat. Spadl sem na zem, byla tam tlačenice, někdo na mě šlápl a někdo pohotovej mě šoupnul do igelitky. Skončil sem ve vaně v nějaký dost nevkusný koupelně. Nejhorší byli ti nejmenší, v hlavě fakt vypuštěno, furt do mě šťouchali, furt se se mnou fotili, jednou jsem jim spadnul do záchodu, bylo to horší, než když tenkrát v rybníce hráblo tý štice. Ten největší, taky fakt mělčina, ten zase chodil do tý koupelny kloktat fernet, říkal, že je na dně, ale hladinku měl pořád slušnou a ještě po mně chtěl splnit naprosto nereálný přání. V noci se mě snažila sejmout nějaká cáklá kočka. Pak jsem zase uslyšel koledy. Třikrát vplul do koupelny ten věčně nacucanej se sekáčkem v ploutvi a třikrát zase odplul. Načež dopluli všichni a vejrali na mě jak elektrickej úhoř na zásuvku. Ty malí brečeli tak, že ta vana přestala být sladkovodní. Zase mě šoupli do igelitky a šlo se k řece a tam už jim fakt vodtekla všechna soudnost: pustili mě do tý ledárny! Viděl sem ještě, jak se všichni objímají. Na Štěpána už sem plaval břichem vzhůru.